HISTORIE

Obec Deštná je na jindřichohradecku v historických pramenech poprvé zmíněna ve druhé polovině 13. století. Kusé nálezy z ojedinělých archeologických průzkumů v obci samé i v blízkém okolí, však umožňují datovat první osídlení do 8. nebo 9. století.

Vlastní název obce může mít podle etymologického rozboru dva kořeny. Staroslovanský výraz "deščený", což znamená "bidlový les", je první možností. Druhý možný výklad původu jména obce je opět inspirován přírodními podmínkami, ve kterých žili dávní obyvatelé tohoto kraje, snad vznikl odvozením od "deštivé krajiny". Původně byla Deštná majetkem Slavníkovců. Za vlády Přemyslovců panství vystřídalo několik vlastníků. Historicky nějvětší rozkvět obyvatelé Deštné prožili za vlády Karla IV. Během husitských válek se obec stala cílem výpadů táborského vojska a utrpěla značné škody. Další rozkvět obci přinesli Rožmberkové, jimž místní panství náleželo od roku 1364 až do roku 1595.

Rok 1599 přinesl Deštné na dlouhá léta zájem poutníků a lázeňských hostů z širokého okolí. Pramen léčivé vody, který byl toho roku objeven na okraji tehdejšího městečka, byl pojmenován podle svatého Jana Křtitele a Bohuslav Balbín vylíčil zázračnou událost ve své knize "Miscellance" takto.

"Roku 1599 právě v den svaté Kateřiny, vdova jménem Urbanczová, kterážto bývala trápena bolestmi hlavy a nemohla u lékařů nalézti pomoci, vracela se ze vsi Světců do městečka Deštné, odkudž pocházela. Slunce ještě nezašlo, když tu na jednom návrší spatřila klečího starce oděného kněžským rouchem, vzbuzujícího věkem i velebností úctu. Vedle něho byl as tříletý hošík v bílém šatě, podobný modlícímu se starci, drže v obou rukách jasně zářící pochodně. Vidění to nezdálo se ženě hrůzným, nýbrž bylo jí příjemné a milé proto sama též povzbuzena touto pobožností poklekne a při modlitbě se jízdá, jakoby nebesa hrozila bouří a že se blýská. Třikrát se zablesklo, při každém zablesknutí onen stařec sklonil hlavu, až se dotkl čelem země. Hned pak se zatemnilo a žena zpozorovala, že onen zjev stárcův i hošík zmizeli. Přistoupila přesto neohroženě k tomu místu a tu spatřila, že na něm vytryskly tři prameny velmi čisté vody, které ani ona ani jiní, kdož tudy často chodívali, nikdy před tím neviděli. žena ihned nutkána bolestí svou, nabrala rukou vodu a vzývajíc jméno boží, oči i celou hlavu si umyla a cítila, že všechna bolest okamžitě mizí jako po nějakém velmi účinném léku a že je opět zdráva."

Pověst o zázraku se rychle rozšířila po okolí a již v následujícím roce byla nad pramenem postavena kaple zasvěcená svatému Janu Křtiteli. Kapli nechal vystavět tehdejší majitel Deštné pan Vilém Růt na Dírném a N. Cerekvi. Využití pramene pro lázeňské účely lze doložit až v období po třicetileté válce. V té době Bohuslav Balbín působil jako profesor na jezuitské koleji v Hradci (1655-1660) a tehdy již byla Deštná vyhledávaným poutním i léčebným místem. Lázně byly hojně navštěvovány od druhé poloviny 17. století a jejich význam začal zvolna upadat až od konce 18. století. Zcela pak, stejně jako slavné poutě, zanikly ve 2. polovině 19. století. Zčasů největší slávy lázní se zachoval lázeňský řád, který objasňuje způsob používání svatojanské vody.

"Upotřebení vody zřídla tohoto dálo se dvojím způsobem: pitím a koupáním. Co se týče užívání vody této jakožto nápoje léčivého (Trank-Kur) předpisoval řád lázeňský následující: Před pitím vody této má býti tělo nejprve očištěno a zbaveno všeho šlemu a vnitřní nečistoty. V jídle a pití má se zachovati příslušný pořádek, 2 neb 3 dni před započetím má se každý léčící vší namáhavé práce vystříhati. Na to vypije každé ráno, lačen jsa, kolem čtvrté nebo páté hodiny žejdlík této vody teplé dvěma doušky a ulehne do postele, dobře se přikryje až pot vyrazí".

Voda ze svatojanského pramene byla již v 17. století plněna do skleněných baňatek, vyráběných ve sklárně v blízkém Senotíně. Tradice plnění deštenské vody do lahví přetrvala zánik lázní a na počátku 20. století v tradici pokračoval pan J. Čech z Deštné. Odebíral vodu ze svatojanského pramene a používal ji k výrobě limonád. Dne 13. dubna 1902 koupí budovy bývalých lázní č. p. 195 a pozemků příslušejících od Leopolda Dvořáka, získal Stanislav Řezník ze Soběslavi, berní oficiál ve výslužbě, právo k užívání vody z pramene a toto své právo obhájil ve sporu s J. Čechem u c. k. ministerstva obchodu v listopadu roku 1907.

Dne 14. června byla u obchodní komory v Českých Budějovicích zaregistrována ochranná známka v podobě kaple svatého Jana Křtitele s přetiskem "Deštenka Svatojanská".

Přičiněním p. Řezníka a jeho dvou synů byly znovu zprovozněny lázně a znovu plněna voda ze svatojanského pramene mírně sycená kysličníkem uhličitým do lahví. Proslulost deštenské vody tak neupadla v zapomnění a byla rozvážena mnoha spokojeným zákazníkům z širokého okolí. Že byli skutečně spokojeni, dokládají mnohé děkovné dopisy z archivu společnosti Fontea. Své dobrozdání o prospěšnosti vody deštenské zaslal také praktický lékař ze Soběslavi.

Konec úspěšné společnosti bratří Řezníků a zmaření mnohaletého úsilí rodiny i mnoha spolupracovníků přinesla doba po roce 1948, kdy komunisté v roce 1950 podnik "znárodnili". Výroba Deštenky tak sice pokračovala, ale význam tohoto jména zvolna upadal v zapomnění.

Restituce po roce 1989 umožnila navrácení podniku zpět do soukromých rukou. Potomci původních majitelů založili 17. prosince 1991 společnost Fontea a tím navázali na násilně přerušenou tradici. Víru v zázračnou moc pramenité vody svatojanské odnesl čas, ale dodnes je deštenská voda zdrojem osvěžení a radosti. Od roku 2004 je majoritním a od roku 2006 jediným vlastníkem polská nadnárodní společnost Maspex Wadowice.